Co je síťová neutralita?
S pojmem síťová neutralita se setkáte poměrně často v nejrůznějších internetových diskusích i debatách mezi samotnými uživateli. Protože se v poslední době jedná o velmi skloňované téma, je vhodné si tento pojem přiblížit.
Síťová neutralita ve zkratce
V principu se jedná o to, že pro dodržení síťové neutrality nebude poskytovatel internetového připojené žádným způsobem zasahovat do rovnoprávnosti přenášených dat po internetu. To se týká veškerých webových služeb. Jinými slovy například neřekne, že načítání nějaké webové služby záměrně zpomalí.
Hrozba pro všechny uživatele?
Jedná se v případě neomezené síťové neutrality pro nadějný příslib do budoucnosti, nebo spíš o riziko a ohrožení? Nepoctiví poskytovatelé připojení hledají cestičky k novým zdrojům příjmů, a to i za cenu porušení síťové neutrality. Koncem roku 2015 z tohoto důvodu Evropa přijala určitá pravidla, která mají chránit a zajišťovat právě síťovou neutralitu. Na první pohled celý princip zní moc pěkně - jedná se o to, aby přenášení dat v síti bylo rovnoprávně prováděno. Tím by se mělo zabránit poskytovatelům internetu v tom, aby realizovali zvýhodnění nebo naopak zpomalení či dokonce úplnou blokaci přístupu na některé internetové stránky, případně k určitému typu obsahu.
Realita se od plánů často liší
V prosinci roku 2017 narušilo ve Spojených státech síťovou neutralitu rozhodnutí Federální komise pro komunikaci. V České republice a v celé Evropské unii ovšem zatím principy a zásady síťové neutrality nadále platí. Krok americké komise se ovšem může výhledově i v Evropě na přístupu k internetovému připojení odrazit. Záleží spíš na tom, jakým způsobem a směrem vývoj internetu půjde dál. U nás zatím rovnost využití internetové sítě a přenosů dat platí. To znamená, že data velké IT společnosti mají v síti stejnou prioritu jako data malého blogu.
Kritika síťové neutrality
Mezi ty, kdo kritizují nastavení a principy zavedené síťové neutrality, patří zejména velcí telekomunikační operátoři. Z jejich pohledu se nejedná o vyvážené a správné řešení. Co se týče objemu přenášených dat, ten totiž neustále velmi strmě roste. Mnohé firmy jako například Netflix na distribuci digitálního obsahu vydělávají, zatímco pro poskytovatele narůstají komplikace.
Stále větší objem dat totiž vyžaduje inovace a budování infrastruktury tak, aby postačila pro zvyšující se požadavky. Ovšem při zvýšených nákladech se jim příjmy nijak výrazněji nezvyšují. Proti omezení síťové neutrality ale mluví to, že by mohlo vést ke zpomalení nebo problematickému zavádění nových služeb. Navíc by princip omezení mohl vést i k určité cenzuře (pro někoho nepohodlného) obsahu.
Nezbývá než čekat na to, jakým způsobem se legislativa v České republice k síťové neutralitě postaví. Tato problematika je důkazem toho, že ani v IT světe není nic černobílé. Rovnost dat na jedné straně a cenzura na druhé může nabývat mnoha podob, které s sebou přináší jak výhody, tak nevýhody.
